Malý život. Kniha o nejhorším lidském ponížení

Těžko si představím horší pocit, než se cítit jako kus masa. Být objekt něčího chtíče po moci. Útočníka neodradí působení bolesti, strachu o vlastní život a dlouhodobé následky. Naopak. Chce převahu, o nic jiného nejde. Malý život od Hany Yanagihary je masterpiece ohledně vhledu do nitra člověka, který zažil extrémně brutální a dlouhodobé sexuální i partnerské násilí. 

Americká spisovatelka s havajskými kořeny Hana Yanagihara svou knihou Malý život dosáhla světového úspěchu. Dokázala milionům čtenářů alespoň částečně přiblížit, co se honí hlavou člověku, který si s sebou kromě doživotních fyzických následků nese krosnu, v případě hlavní postavy Juda spíše lodní kufr, těch psychických. 

a n o t a c e

Když se čtyři spolužáci z malé vysoké školy v Massachusetts přestěhují do New Yorku, aby se pokusili prorazit, jsou bez peněz, ztracení a kupředu je pohání jen jejich přátelství a ctižádost. Je tu hezký laskavý Willem, začínající herec; bystrý, občas krutý malíř DžejBí s ostrým jazykem, který se chce prosadit ve světě umění; utrápený architekt Malcolm, nešťastný ve špičkové firmě; a rezervovaný, geniální, tajemný právník Jude, kolem něhož se jejich životy točí. Během několika následujících desetiletí se vzájemné vztahy prohlubují a nabírají temnější odstíny, poznamenané závislostí, úspěchem a pýchou. Ale jak si každý z nich dříve či později uvědomí, největší výzvou je pro ně pro všechny Jude sám; ve středním věku děsivě nadaný soudní advokát, ale v soukromí stále zlomenější člověk, s myslí i tělem zjizvenými hrůzným dětstvím a poznamenaný takovým traumatem, až se sám bojí, že je nikdy nedokáže překonat – a že jeho minulost bude navždy určovat jeho život.

Knihu jsem četla podruhé s ročním odstupem, tentokrát v anglickém originále. V mezičase jsem začala dobrovolničit v organizaci, která pomáhá obětem domácího a sexuálního násilí, sama na toto téma zpracovávám odbornou práci a doslova se v tomto tématu topím, zároveň jsem se konečně srovnala s vlastní zkušeností. V žádném vesmíru netvrdím, že jsem zažila byť vzdáleně tolik bolesti a utrpení jako Jude, nicméně pocity viny, špíny a nepochopení toho, že mě někdo vyjma rodiny může milovat a že se sama sobě nemusím hnusit, to chtělo hodně práce. 

Knihu bych rozhodně nedoporučila každému, protože je neuvěřitelně silná, depresivní a přehlcující. Nejednou jsem slyšela názor, že je překombinovaná, že se tolik špatného jednomu člověku stát nemůže, že Jude reagoval přehnaně a svým odmítáním pomoci akorát využíval dobroty svých přátel. Vůbec se těmto názorům nedivím. Na první pohled se člověku, který se o problematiku nezajímá či něco podobného nezažil, opravdu může zdát, že jsou rozhodnutí hlavní postavy, ať už jde o nenávist k intimitě, odmítání lásky od blízkých nebo potřebě si fyzicky ubližovat, nepochopitelná. 

Podstatné je, že člověk po prožitém traumatu nejedná racionálně. Nejde si v hlavě nastavit, jak se s tím člověk vypořádá. Pocity viny, hnusu a kusu masa se v člověku zakoření tak rychle, ale zbavit se jich je v lepším případě na několik let. Jude zažil nepředstavitelnou nálož. Minimálně od poloviny knihy čtenář může tušit, jak jeho malý velký život dopadne, nicméně samotný jeho osud není meritem, proč knihu vnímám jako nosič důležitého poselství. 

Člověk, který zažil sexuální násilí, zneužíváním v dětství, násilné vztahy a dokola se utvrzoval ve svých mylných představách způsobených úplně jiným mentálním nastavením, zkrátka nemůže fungovat tak, jako by se nic nestalo. Přestože je to pro okolí velice náročné, je naprosto pochopitelné, proč Jude nebyl schopen uvěřit, že by ho někdo mohl milovat. Měl natolik pokřivený vztah k sobě samému, že si nemohl pomoci. Hrozně snadno se něčí chování ocejchuje na blbost či nesmysl, aniž by se kdokoliv snažil si alespoň na pár vteřin představit, že by šlo o něj nebo někoho blízkého. 

Pokud máte opravdu silný žaludek, přečtěte si Malý život. Prolíná se tam kromě tématu sexuálního a partnerského násilí řada celospolečenských témat jako homosexualita, hledání vlastní identity, nefunkční vztahy, přátelství, sebepoškozování a v neposlední řadě role. Společenské role, které přijímáme za své, v hlavě si vytváříme vlastní a běda, jak se nám někdo bude snažit tvrdit, že je naše role jiná. Naposledy. Přečtěte si Malý život. Děkuju.