Křehká příměří aneb konečně upřímně o (trochu i mém) těhotenství

Kolem těhotenství stále panuje narativ, že se jedná o nejkrásnější období života ženy. Přestože je to zázrak, velké privilegium a etapa, která směřuje ke krásnému životnímu milníku, realita může být fyzicky i psychicky od nejkrásnějšího období opravdu hodně vzdálená. Kniha Křehká příměří od Michaely Štěchové přináší unikátní nahlédnutí pod pokličku, se kterým se dle mého názoru může leckterá žena ztotožnit. Já rozhodně.

Možná by mi na předporodním kurzu nedoporučili číst v devátém měsíci knihu o potratech a těhotenských strastech, ale pro mě byla překvapivě přesná a přiléhavá. Naštěstí ne v tom směru, že bych musela řešit nesoulad vnímání těhotenství s otcem dítěte, cítila od něj nepodporu nebo poté byla ve fázi, kdy bych už toužila po dítěti, ale neměla na to podmínky (vztahové, finanční, jakékoliv jiné). V řadě vnitřních dialogů jsem se ale našla.

Ještě včera Ema tančila sambu v kašně na Karláku, dnes krotce popíjí kontryhelový čaj a ocitá se ve světě, v němž sny o vyvoněném dětském pokoji naráží na skleničky kalné moči a chlad gynekologických zrcadel. Početí pak spustí koloběh nezastavitelného zvracení – delirium, v němž ožívají kostlivci ve skříni. Především ti, co souvisí s její indickou minulostí. Toto je totiž Emino tajemství: že není těhotná prvně… Kniha líčí trnitou cestu za mateřstvím a zpochybňuje představu, že těhotenství je nejšťastnějším obdobím v životě ženy. Detailně zaznamenává boj s hyperemesis gravidarum a přispívá tím do nekonečné diskuze o potratech.

Je pro mě cenné číst z pera někoho jiného vlastní myšlenky. O to víc si cením toho, když je obsah kontroverzní (to, že je absurdní, že je obsah kontroverzní snad ani nemusím zmiňovat). Stejně jako všechno ostatní v životě je těhotenství naprosto nepřenositelná zkušenost, kterou každá prožíváme individuálně a veškeré vnitřní i vnější boje lze okolí maximálně tak popisovat. Za zásadní téma, které pro mě v knize bylo úlevné, byl vnitřní rozpor. Přestože je hlavní hrdinka vděčná za to, že je těhotná, to množství démonů, které to v hlavě oživí, může způsobit pochybnosti. O těle, o sobě, o všem. 

S čím jsem se v postupujícím devátém měsíci těhotenství dokázala také velmi ztotožnit, je, že těhotenství představuje neskutečnou studnici absurdních zážitků, nevyžádaných rad a situací, kdy si přijdete jen jako chodící inkubátor, který lze bez jakýchkoliv okolků komentovat. Najednou je údajně legitimní se ptát na to, kolik jste tedy přibrala, jakým způsobem si plánujete roztahovat genitál nebo na biologické pohlaví dítěte. A to i od osob, které vám vůbec nejsou blízké. Také mi to nedá nezmínit zvláštní kategorii osob, jejichž vesmír končí u zážitků jejich matky, sestry nebo kámošky. Vše mimo tento rámec nejenom že není správně, vlastně ani nemůže existovat. To může být z pozice objektu jejich názorování velmi frustrující.

Ano, přečtěte si Křehká příměří (ale opatrně)

V knize je daleko daleko více témat než velmi náročná těhotenství. Neméně zajímavou a ryzí linku představují eskapády v partnerských vztazích, které už samotné těhotenství nevyhnutelně mění. A to ať už ve fázi po dvou čárkách na testu, tak v období, kdy si je jeden z dvojice přeje, druhý to tak necítí. Osobně si neumím a vlastně ani nechci představovat, jak může být průběh těhotenství se zvýšenými zdravotními komplikacemi o to náročnější, když se váš týmový spoluhráč nechová týmově. Já osobně se během těhotenství cítím mnohdy velmi osaměle, přeci jen na všechnu bolest nebo svá témata je člověk v jádru sám, nicméně mám velké štěstí na podporující rodinu kolem sebe. 

Tuto knihu masivně doporučuji. Je velmi silná, zásadní, úžasně napsaná. Není to lehké čtení, proto nezapomínejte na trigger warning, pokud v anotaci nebo této recenzi najdete něco, co by způsobovalo bolest či vás jakkoliv dráždilo. 

P.S. Tento článek dopisuji ve tři hodiny ráno po čtyřech marných hodinách, kdy jsem se snažila přesvědčit o tom, že nějak zvládnu usnout. Všem osobám, které v jakémkoliv smyslu a fázi řeší těhotenství a mateřství, přeju ohromnou sílu. Každá je hrdinka. Dělejte si to po svém, veškeré pocity jsou na místě. Jestli si něco odnáším, tak to, že je v tomhle období zásadní prioritizovat sebe. V něčem jako by mi docházel čas. Nehodlám ho plýtvat na zbytečné konverzace, rady o výchově od osob, kterým vztah s jejich dětmi opravdu nezávidím, anebo poslouchání historek z porodnic, kdy byli v ohrožení života matka, dítě, sestřička i náhodný kolemjdoucí. Můžete to odmítat. U někoho budete ta hysterická těhule (vítejte), ale to nemůže být více nedůležité. Držte se.