Trilogii Milénium jsem zhltla skoro na posezení. Dlouho se mi nestalo, abych byla do nějakého příběhu tak vtažená a přirozeně si oblíbila hlavní postavy. Knihy jsem dlouho měla doma, nikdy jsem se o okolnosti kolem jejich vzniku nezajímala. Když jsem ale v průběhu třetího dílu začala pokukovat po čtvrtém (tedy posledním, který vlastním), zjistila jsem, že jej napsal někdo jiný. Začala jsem pátrat, co se stalo, a nestačila se divit.
Švédský novinář Steig Larsson stihl napsat tři díly série Milénium, vydání se ale už nedožil. První díl Muži, kteří nenávidí ženy vyšel v roce 2005. Navazující rok se fanoušci dočkali druhého dílu Dívka, která si hrála s ohněm a o další rok později vyšla Dívka, která kopla do vosího hnízda. Avšak už v roce 2004 Larsson zemřel ve věku padesáti let na těžký infarkt myokardu. Nikdy se nedozvěděl, že byl v roce 2008 nejprodávanějším autorem beletrie na světě.
Larsson většinu života žil s Evou Gabrielssonovou, kterou si ale nikdy nevzal. Podle jejích slov bylo důvodem především její bezpečí, protože se Larsson zasloužil o založení organizace Expo a následně i stejnojmenného časopisu, který se věnoval investigativní žurnalistice a zaměřoval se proti neonacismu, rasismu a často se navážel do extremistických hnutí.
Gabrielssonová sice po smrti svého přítele měla jeho notebook s rozepsaným čtvrtým dílem série Milénium (podle spekulací měl Larsson navíc už osnovy až k šestému dílu). Právě tím, že nebyli manželé, ale Gabrielssonová neměla podle soudu nárok na dědictví. Sice existovala autorova poslední vůle z konce sedmdesátých let, nebyla ale úředně ověřená a nesplňovala zákonem dané náležitosti, proto se k ní nepřihlíželo. Pozůstalost připadla Larssonově rodině - jeho otci a bratrovi. Včetně autorských práv.
Mnohaletá autorova přítelkyně se s nimi snažila soudit. Podle dostupných informací jí Larssonův otec a bratr roku 2009 nabídli v přepočtu 51 480 000 Kč za to, aby se přestala soudit a nedělala dál problémy. Gabrielssonová odmítla s tím, že po boku Larssona strávila třicet let, navíc se nechala slyšet, že se její milý se svou rodinou nestýkal, neměli vřelé vztahy a že se jen teď snaží přiživit a nahrabat si peníze. Spisovatelův otec Erland Larsson naopak přes média vzkázal, že to byl on, kdo svého syna přiměl napsat dle jeho slov něco komerčního, čehož výsledkem byla právě trilogie Milénium.
Autorova rodina si nicméně přála pokračování série za každou cenu a i přes jasný nesouhlas Gabrielssonové nakladatel oslovil švédského novináře a spisovatele Davida Lagercrantze, který se proslavil především životopisem fotbalisty Zlatana Ibrahimoviće. Roku 2015 tedy vyšel čtvrtý díl Dívka v pavoučí síti, o dva roky později Muž, který hledal svůj stín, poslední vydanou knihou je Dívka, která musí zemřít z roku 2019. Novinář uvedl, že pokračování v sérii pro něj nebyl jednoduchý úkol, protože Larsson dokázal vytvořit komplexní dílo, kde do sebe vše zapadá, a proniknout do celistvosti bez jejího narušení je výzva.
Pokračování v sérii Gabrielssonová nesla těžce. „Vidět, že někdo jiný zpracovává jeho knihy, a sledovat, jak peníze, které jsme plánovali investovat, mizí, by pro Steiga byla noční můra,“ cituje ji The Guardian. Vydání prvních tří knih a jejich ohromný úspěch celý svět překvapil. Za mnohé svědčí to, že se režie filmového zpracování ujal David Fincher, který má na svém kontě už Klub rváčů nebo Zmizelou. Právě ohromný úspěch první tří knih vzbudil touhu po bohatství. Milénium představovalo v podstatě zlatý důl, a tak tu máme pokračování od někoho jiného. Jde vůbec v Miléniu pokračovat stejně kvalitně? A je to morální?
Unavený pokus o navázání
Já osobně jsem trilogii Milénium vážně propadla. Dlouho jsem ji odkládala, pravděpodobně mě nenadchly obálky, které tak skvělé sérii opravdu nesvědčí (mám to vydání od Hostu). Do čtvrtého dílu jsem vstupovala se snahou tam a priori nehledat mouchy. Po dočtení jsem přesvědčená o tom, že kdyby Dívka v pavoučí síti nemohla navazovat na předchozí díly, neměla na sobě tu škatulku Milénium 4 a nebyla spojovaná s tak úžasnými příběhy, čtenáři by o ni ani nezavadili. Čtvrtý díl je nanejvýš průměrný.
Postavy neprošly žádným vývojem, udržují si status quo. Přišlo mi, že byl Lagercrantz především opatrný, aby si udělal půdu pro další díly. Nejvíce mě dráždilo, jak se charakter Lisabeth tak zmírnil, že mě jako osoba skoro nebavila. Veškeré její kouzlo a poznávací znaky byly v mlze. Nemohu říct, že to byl úplný propadák, tolik jsem si tu bandu oblíbila, že jsem byla vděčná za možnost si přečíst něco dalšího, vnímám to ale spíše jako fanfikci. Ostatně kniha je prezentována jako samostatná větev pouze inspirována Larssonovou sérií, současně se ale o ní hovoří jako o Miléniu 4, proto ji v tomto příspěvku dokola označuji jako pokračování. Od pátého dílu dál si knihy už pořizovat nebudu, až to bude možné, půjčím si je v knihovně. Ze zvědavosti.
Jak se k celé kauze stavíte vy? Četli jste pokračování?
.png)
0 Komentáře
Moc děkuji za každý komentář! :)